Blog

GAMIFIKACE

 

Dnešní motto: „Kdo si hraje nezlobí!“

Co to je zase za novinku? Je to česky, nebo anglicky? Kdo s tím přišel a k čemu nám to je? Již Jan Ámos Komenský se snažil prosadit princip „škola hrou,“ to je určitě zase nějaký marketing!

Gamifikace je, podle všemi používaného zdroje informací – Wikipedie, uplatňování tzv. technik herních designů, herního myšlení a herních principů do neherních oblastí.

Gamifikace byla původně vystavěna pro podporu strategického růstu společnosti, kdy jsou zákazníci zapojeni do systému formou hry. Jinými slovy je to vlastně marketingový nástroj. Z pohledu marketingu mne zaujal článek: http://www.tyinternety.cz/prirucka-marketera/nechte-zakazniky-si-hrat-klicem-uspechu-je-dnes-gamifikace/

Gamifikace zvyšuje motivaci, angažovanost a loajalitu. Sami víme, že když hrajeme nějakou oblíbenou společenskou hru, která reflektuje a podporuje naše schopnosti, tak často zapomínáme na svět tam venku, na čas, na sebekontrolu, aj. Přemýšlíme kreativněji, strategičtěji a jsme ochotni riskovat. A z mého pohledu ten nejdůležitější efekt – jsme připraveni nést důsledky za naše rozhodnutí! Vždyť je to jen hra, tak jsem prohrála, příště budu přemýšlet o 5 tahů dopředu!

V dnešní době každý zaměstnavatel hledá „nové cesty“, jak zvýšit angažovanost a kreativní myšlení, bez inovací se nikam nedostane…. Jsme však na systém gamifikace v práci s interními zaměstnanci připraveni? Umíme přenést systém gamifikace do vzdělávání? Jak je naším dobrým zvykem, když něco chceme, tak to chceme teď hned a pokud možno ve velkém stylu. Systém kreativně vymyslíme, marketingově podpoříme, interně nastartujeme kick-offem a ono to nefunguje! Kde je chyba?

Pravidla jsou většinou tím klíčem! Každá hra má svá pravidla a ty jsou předem známá a všichni hráči se jich drží. V „Člověče nezlob se“ se nám to drží pravidel, ale jak jsme na tom v tom našem každodenním pracovním prostředí? Kdo pravidla nastavuje? Držíme se jich? Drží se těch pravidel ten, kdo je nastavil? Jak to vidíte vy?

Všichni, co se věnujeme vzdělávání, používáme formu her jako standardní nástroj přenosu nové zkušenosti do vlastní praxe. Gamifikace, jako prvek vzdělávání, je dle mého názoru možná. Pohlídejme si, zda máme:

  • Jasný záměr – víme, proč to děláme!
  • Známou cílovou skupinu – víme, pro koho to děláme!
  • Nastavená pravidla – víme, jak s tím pracujeme!
  • Závěr – víme, jak výstupy přenést do praxe účastníků!

Chess Leisure Game Tactics Strategy Board Game COncept

A co vy? Hrajete si rádi?

 

Magdalena Prunerová

2 komentáře

  1. Martina Jandečková napsal:

    Díky za volbu tématu a hlavně jeho upřesnění. S Gamifikací se setkávám u našich klientů, kteří mají se zapojením her do vzdělávání zkušenost. V mnoha případech však upozorňují na úzké využití v následné praxi. A proto i já se připojuji s vlastní zkušeností: pro správné využití gamifikace je zapotřebí kvalitní a profesionální moderace před vlastní hrou a především důsledná práce s výstupy hry a také přenosem konkrétních výstupů do praxe účastníků.

  2. Victoria Contoret napsal:

    Dekuji autorce za hezky clanek a oznaceni dulezitosti HRY ve vzdelavani. Hra je ta spravna metoda, prez kterou se nam do vedomi a podvedomi nenasilne vstupuiji informace. Souhlasim s Komenskym, ze „skola hrou“ je skolou budoucnosti, a dodavam k tomu, ze ta budoucnost uz je tady!
    To, ze tato globalni myslenka je zabalena do noveho moderneho nazvu Gumifikace, muze byt jenom ke prospechu veci, pokud vsak, jak rika autorka, urcime a dodrzime pravidla te hry!

Komentáře nejsou povoleny.