Blog

INTERAKTIVITA

 

Každá vzdělávací agentura i samostatný lektor slibují účastníkům, že jejich školení nebude pasivní, ba naopak, že bude interaktivní! Mnoho mých známých a kamarádů ještě nedávno žilo v přesvědčení, že interaktivita znamená hraní scének (role-plays), v rámci zahřívacích aktivit (ice breakers) skákaní po místnosti a pantomimické ztvárňování svého jména nebo v tom nejkrutějším případě zvládnutí argumentace tématu, kterému příliš nerozumí.

 

Je velmi těžké najít jednoznačnou definici interaktivity. Různí teoretici k problematice přistupují odlišně. Ve většině případů se však shodují na tom, že jde o jistou formu komunikace člověka se strojem, jež je založená na přímé intervenci. Člověk zmáčkne tlačítko na přístroji a stroj předem nastaveným způsobem odpoví.

 

Z hlediska vzdělávání je tato definice až děsivá a nutí mne přemýšlet, kdo je ten stroj? Lektor nebo snad účastník? Kde je to tlačítko? Co odpoví po zmáčknutí…..

Naštěstí je zde i méně technodeterministický pohled na problematiku Roba Covera. Interaktivita dle něj není novým pojmem doprovázejícím pouze digitální technologie, nýbrž termínem zahrnujícím touhu publika po participaci …..

Jinými slovy interaktivitou v rámci vzdělávacích aktivit nemyslíme pouze zvýšenou aktivitu a dynamiku školení, ale především zapojení a spolupráci účastníků na výsledném “díle”. Dnešní účastníci nejsou nováčci v  daném oboru, většina má dlouholetou praxi a na druhé straně lektor není “vševěd”, je to především moderátor smysluplné diskuze.

 

Součástí našeho pojetí interaktivního přístupu ke vzdělávání je nácvik běžných situací v bezpečném prostředí s následnou řízenou zpětnou vazbou.  Součástí interaktivního přístupu je i diskuze nad používanou teorií, nejlepší praxí ve skupině a hledání osobního přístupu k dané situaci. Účastníci jsou zapojeni nejen do hledání, ale především do tvorby vlastních nástrojů řešení.

 

interaktivita

 

Magdalena Prunerová